19.8.2004

Minerální Vody

Pro naši vlakovou skupinu kruté vstávání ráno v 5:30. Odcházíme v 6:15 a v 7:00 jsme u spodního jezera s průzračnou minerální vodou. Nevíme, kdy jede autobus (na zastávkách tu jízdní řády nemají), jsme tu raději dříve. Autobus přijíždí v 7:50, je skoro plný. Ale vešli jsme se. Do Nalčiku přijíždíme v 9:00 a sháníme spojení do Minerálních Vod. Vlak bohužel nejede, musíme se dostat na nové autobusové nádraží, od původního autobusáku tam jezdí trolejbus číslo 14, jízda stojí 3 ruble. Na autobusovém nádraží si nás hned odchytává někdo z místních a nabízí dopravu. Zjišťujeme, že autobus jede až v 11:30 a to je pozdě. Bereme tedy nabídku taxi. Dlouho smlouváme o ceně, sice není až tak příznivá (175 rublů na osobu), ale za hodinku budeme v Minerálních Vodách. U Pjatigorska je trošku zácpa, takže se cesta malinko protahuje, ale v 11:45 jsme už na vlakovém nádraží, což je super. Vyskytl se ale malý problém. Na nádražích v Rusku se člověk musí registrovat a zde funguje něco jako mafie. Upozornili nás na to dva kluci z Čech, co dohromady zaplatili (stejné problémy byly na autobusáku) asi tak 50 dolarů, samozřejmě za nic. Nám taky milicionáři začali dělat problémy, že prý nemáme správné imigrační kartičky. Naštěstí nám umožnili si koupit lístky, na to nám museli vrátit pasy, ale pak jsme se k nim museli vrátit (jiný východ stejně z nádraží není). Lístky máme, už můžeme být v klidu, teď se jenom nějak elegantně vypařit. Irena s Jitkou se šly osprchovat a já s Richardem musíme naklusat za milicionářem. Jsme na něj dva a navíc nám komunikace v ruštině nečiní nijak velké problémy (ti dva Češi totiž rusky skoro neuměli). Imigrační kartičky už jsou v pořádku, teď zase otravuje s nějakou pobytovou kartou. Zjišťuje, že nás asi neoblbne a tak nabízí, že za 10 dolarů (za všechny) nám dá pokoj. Souhlasíme, ale tvrdíme, že peníze mají holky (což je pravda) a že zaplatíme až přijdou ze sprchy. V klidu se můžeme jít osprchovat a pak už jenom stačilo vyčkat, až bude "náš" milicionář zaměstnaný, a v klidu se z nádraží vytratit do města. Povedlo se. Na vlak se pak dostaneme v pohodě, nemusíme totiž přes nádražní budovu. V jedné ze zadních uliček se stavíme v zahradní restauraci, kde si povídáme se domorodou ženštinou, hosty tam žádné neměla, takže byla docela ráda. Doporučuje nám resturaci, kde zase zřizujeme hlavní stan. Dáváme si jídlo a výborné mléčné koktejly. Po dvojicích se jde nakupovat, potřebujeme se zbavit posledních rublů. V 17:30 odjíždíme vlakem do Charkova, dáváme si zakoupený meloun. Máme samá vrchní lehátka, jde se spát.