17.8.2004

Rozdělení výpravy

Můžeme vstát kdy se nám chce. Vycházíme v 10:10, je hrozné vedro. Ve 12:20 jsme na prvním horizontu o kterém jsem se mylně domníval, že je to sedlo. Ale do něj máme ještě daleko. Démon má žaludeční potíže a nemůže jít dál, skoro všichni ho obskakují. Máme počkat do tří, jestli se jeho stav nezlepší. Při představě, že pak zase poženeme jako blbci, abychom všechno stihli, to není dobrá vyhlídka. Všem zúčastněným, kdo to budou číst a budou se náhodou cítit dotčeni, se omlouvám, ale my jsme to tak vnímali. Takže vyrážíme sami dopředu a konečně si alespoň na jeden den děláme pohodový zájezd. Kristýna chtěla vyrazit s námi (protože chodí vzadu a většinou na ni kluci neberou ohledy), ale neměla by kde spát, stan sdílí s Arnoštem, který vyrazit nechce a u nás je místo tak pro nás a batohy. V 15:30 jsme v sedle Dumala, je malebné, pasou se tu koně a přestože jsme ve výšce 3100 metrů, není nikde po sněhu ani památky a to ani na okolních kopcích s výškou 3500 metrů. V sedle se zdržujeme asi tak půl hodiny, je tam opravdu pěkně. Schází se po cestě nebo svahem se spasenou trávou. Dole v údolí se válí mlha, v 16:30 do ní vstupujeme a už tím pádem neuvidíme, jestli za námi nejde zbytek lidí (nejde, vyrážejí až druhý den). Cesta dolů je nekonečná a protože není nic vidět, raději se nepokoušíme o nějaké zkratky. Alespoň, že víme, kudy máme jít, nechali jsme si poradit od bači. Po nějaké době míjíme velké stavební stroje, rozšiřují cestu (jak jsme se později dozvěděli, povede tudy horská silnice do Bezengi, takže to malebné údolí i sedlo bude zřejmě už příští rok zničené. Honza bude muset vymyslet jinou trasu, škoda. Snažíme se v husté mlze najít místo na spaní, v 18:20 se nám to konečně podařilo, máme místo, které je rovné a není moc vidět od silnice. K vodě není moc dobrý přístup, takže nabíráme jenom vodu na pití a na mytí kašleme. Vůbec netušíme, kde přesně jsme, není vůbec nic vidět. Vybalujeme jenom nejnutnější věci a jdeme spát, uvidíme, co bude ráno.