16.8.2004

Úprk od ledovce

Po dvou dnech zase balíme stany a v 8:45 vyrážíme z tábořiště směrem na ledovec. Po ránu je ledovec zmrlý a bez maček se po něj nejde úplně nejlépe. Scházíme po ledovci až pod alpaláger Bezengi. V 11:45 nás ještě na ledovci kontrolují vojáci. Velitel má opět jiné boty, než ostatní, tentokrát to jsou zánovní adidasky. Je překvapující, jak tam ti vojáci chodí. Mají jenom samopaly, ale nějaké větší torny na jídlo nebo vodu jsem si nevšiml a oblečení taky nevypadá na vysokohorské. Ale hlavně chodí docela rychle, asi už jsou zvyklí. Ve 13:00 jsme u odbočky k lágeru, pár lidí jde nakupovat zásoby, ostatní jsou rádi, že se můžou slunit. Nemají cigerety (smůla pro naši skupinku kuřáků), ale ani čokoládu, škoda. Ale naštěstí mají chleba. Po nákupu následuje úprk po cestě do Bezengi. Pauzy nejsou, první je až v 16:45 u políčka s konopím. Už mě docela štve, jak se to s tím tempem přehání. Spát jsme měli 500 metrů od hlavní silnice, ale Honza zapomněl zdůraznit, že tím asi myslí výškové metry. Kousek od místa, kde jsme dělali pauzu, odbočujeme a stoupáme do údolí. Cesta se nám ale ztrácí v řece, ujel kus svahu. Honza nakonec cestu o 100 metrů výš našel. V 19:20 jsme konečně na místě, kde se bude stanovat. Je to pastvina a jsou tu tři psi, kteří na nás neustále štěkají. Naštěstí se za pár minut objevuje bača a psy okřikuje. Informuje nás, že tu včera byl medvěd. Večer nám přinesl ajran. Nebyl tak dobrý, jako minule, ale potěšil. Přišli jsme o plyšového člena výpravy, Jitka někde (máme podezření, že kousek pod ledovcem) v denním spěchu vytratila Rozárku. Byla s námi loni v Bulharsku a v Rusku se jí zřejmě zalíbilo.