15.8.2003

Pohoda v Melniku

Žádný budíček, snídá se kolem 9:00, občas to, co si člověk přinesl, občas z místních zdrojů (jogurty, bábovky, piškoty či sýr). Na dopoledne není společný program, ale doporučena je procházka po okolí Melniku. Je tu jakási značená stezka. Poprvé jsme se drápali někam do kopce, ale ona značená cesta to nebyla. Ale při druhém pokusu jsme ji našli. Shora ruiny jakési stavby byl docela pěkný výhled na Melnik. Po procházce jsme byli v restauraci na ovčiarskem salátu. Byla toho za 4 leva taková mísa, že jsme byli docela přežraní. Odpoledne se všichni vracíme zpátky, balíme věci a dáváme si sprchu. Poté následuje přesun na zastávku autobusu. V 16:00 odjíždíme rozpáleným autobusem do Sandanskeho (město je pojmenováno po revolucionáři), cesta trvá asi tak 40 minut. V Sandanskem vystupujeme na autobusovém nádraží a následuje přesun do kavárny na hlavní třídě. Dan hlídá batohy a my se jdeme projít po městě. Sandanske je docela pěkné město, je tu velký park, lázně, panuje tu čilý ruch. V podvečer se vracíme zpět do kavárny a ve skupinách vyrážíme na večeři. Je docela vedro, takže se průběžně ochlazujeme ledovou tříští za 20 stotinek. Večer město značně ožívá, kavárny a restaurace jsou plné. Bohužel je v Bulharsku značně rozšířené kouření (kouří se všude a kouří snad kromě kojenců všichni), takže sezení v zahrádce kavárny není moc příjmné. Ve 22:30 využívíme místní taxi, které nás dopravují na nádraží. Jízda v taxíku byla krátká, ale náročná. Ne všechny batohy se vešly do kufru a taxikář pustil své oblíbené bulharské songy, bohužel hoodně nahlas. Teď už zbývá počkat na vlak, který jede ve 4:15. Uleháme na nádraží. Někdo si ustlal na lavičce, někdo na trávníku.