2.8.2004

Konečně v horách

Když už se k ránu spalo dobře, budí nás dežurná. Máme nařízený budík a ještě nezvonil, není nějak brzo? Podle našich hodinek ano, ale ty ještě nezaznamenaly další časové pásmo. Tudíž není 5:00, ale už 6:00 a za půl hodiny vystupujeme. Richard shání boty, už se bojí, že je někdo umzul, když byly zavěšené na batohu. Ale boty se nakonec našly. V 6:32 přijíždíme do Nevinomysu a sháníme lístky do Teberdy. Přímý autobus tam jede v 10:15, máme čas na prohlídku okolí nádraží, centrum je daleko. Lístky se daly pohodlně koupit v pokladně kousek od nádraží. Překvapuje nás čistota veřejných WC. Jsou sice společenské (bez dveří), ale čisté. V 10:05 přijíždí stařičký autobus. Cesta je dlouhá, často se dělají pauzy a opět platí, že se dá nastupovat a hlavně vystupovat prakticky všude. Systém placení (my jsme měli oficiální lístky) je podivný, každý v ruce žmoulá pár bankovek a tarif asi není stanoven. Chvíli před 15:00 jsme konečně v Teberdě. Jezírko, kde se máme setkat s druhou skupinou, je krásně vidět. Máme spát dál od něj, je tam docela živo, takže nakonec sídlíme na tábořišti u řeky. Je tam pěkně, voda blízko (řeka slouží na mytí i pitnou vodu), svítí sluníčko. Večer se snažíme najít druhou skupinu, ale marně, nedaří se. Ostraváci pověsili tašku s jídlem na strom, asi čekají medvěda. Máme trochu obavy o bezpečnost, ale naprosto zbytečně.