1.8.2004

Z Ukrajiny do Ruska

Ve 4:30 přijíždíme do Charkova, vlak zde končí. Protože v Mukačevu nešly koupit lístky dál, musíme je opět shánět. Odchytává nás nějaký dohazovač, který tvrdí, že všechno zařídí. Akorát jsme se s ním zbytečně zdrželi, nezařídil nic. Hlavní základnu máme tentokrát v parku před nádražím. Park byl pěkný, stejně jako nádraží, velké a výstavné (čím významější město, tím větší a vyšší vstupní hala). Chvíli před sedmou, kdy jsme se měli stavit pro lístky, jsme vyrazili. Ovšem bylo to nějaké divné a tak jsme to začali zkoušet oficiálně. Našel jsem mezinárodní pokladnu (je v informačním centru pod kavárnou) a zeptali jsme se na lístky. Asi tak po hodině se nám je podařilo získat a to do plackarty (byly akorát problémy s cílovou stanicí, protože paní u okýnka nevěděla, jak se Nevinnomysk píše). Mohli jsme se pak v klidu podívat po městě. Do centra je to od nádraží poměrně daleko, ale výlet stál za to. Vlak nám jel ve 13:05. Neměli jsme konkrétní místa, ale určovala je dežurná. Jedno z míst (to pro mě), bylo na druhém konci vagónu, což mě značně vytočilo, ale jiná místa nebyla. Taky byla všechna místa v kukaních (rozměr 170 x 50 x 50 cm) nahoře po straně a tak nebylo kde sedět. Ve vlaku bylo opravdu vedro, 33 stupňů a do našich kukaní pařilo sluníčko. O otvírání oken jsme si mohli nechat jenom zdát, většina z nich otevřít nešla. Každopádně tu díky otevřenému prostoru panovala takřka rodinná atmosféra. Bavili jsme se s nějakými domorodci, všichni si postupně chodili na WC namočit ručníky, aby se mohli trochu chladit. Asi tak v 17:00 se uvolnila místa dole a tak nás dežurná přemístila, máme kde sedět. Hlavní náplní času je čtení časopisů, hraní karet a spánek. V noci se moc spát nedalo, dlouho hrálo rádio a navíc se stále (i když ne intenzivně) svítí.