21.8.2004

Skoro doma

Ve 3:00 nastupujeme do vlaku do Lvova (není to optimální, ale na cestě nás to posune). Podařilo se mi zabrat celé kupé (tentokrát nebyl rozpis na kupé, ale ukazoval to dežurnyj), ale byl to boj. Dežurnyj nějak nepochopil, že chceme být u sebe i když jsem mu tu několikrát zdůrazňoval. Mno takže jsem do vlaku naběhl mezi prvními, zabral kupé a musel odhánět lidi, kterým tam dežurnyj určil místa. Sice to stálo hodně vysvětlování, ale podařilo se. Když už máme kupé, tak přece nebudeme každý jinde... Většinu cesty do Lvova zabral spánek. Ve 13:14 přijíždíme do Lvova a sháníme dopravu dál. Richard navrhuje počkat do 23:15 na vlak, ale to se nám nechce, co tu budeme dělat. Třeba jede autobus do Užgorodu. Skutečně jel a to ve 13:50. Ovšem autobusové nádraží je na druhém konci města. Hned byl ovšem k dispozici odvoz za 1,5 dolaru na osobu. Taxikáři jsou všude v Rusku a na Ukrajině velmi pohotoví. Autobus stíháme jen tak tak. Potkali jsme i autobus do Karlových Varů, ale ten byl plný. Ani v autobuse do Užgorodu to není optimální, ale nakonec nás řidič vzal, sedíme vzadu na nějakých krabicích a igelitech. Ale jedeme dál :-) Cesta sice trvala přibližně 6 hodin, ale po těch dvou dnech ve vlaku to je zanedbatelné. V Mukačevu míjíme autobus se slovenskou značkou. Je to linka do Bratislavy, staví v Užgorodu a mají místo. Dojíždíme do Užgorodu, měníme ještě nějaké peníze na hřivny a kupujeme lístky. Čekáme ještě hodinu v Užgorodě, dáváme si v bufetu nějaké místní jídlo a pak konečně jedeme domů, vyšlo to výborně. Za chvilku jsme na hranicích se Slovenskem, autobus se tu zdrží skoro 2 hodiny. Horší jsou Slováci, chtějí vidět obsah zavazadel. Naše batohy naštěstí nechávají na pokoji, to by nás pěkně vytočili, kdyby je chtěli vybalit. Už jsme měli připravené plány s prezentací špinavých ponožek :-)