20.8.2003

Cesta domů

Budíček je ve 4:30, v 6:00 odjíždíme minibusem do Burgasu, kde jsme v 6:40. Jdeme do příjemné nádražní kavárny, cestou se nás snaží odchytit neskutečně otravní taxikáři, kteří nepochopili, že jedeme domů, i když jsme se jim tuto skutečnost snažili naznačit. V 8:00 se pomalu zvedáme a jdeme hledat místo odjezdu, je kousek přes křižovatku. Autobus tam již stojí, je nějaký vysoký, bohužel je to Neoplan. Hledáme si místa nahoře, dole bychom museli doplatit 20 leva, což se nám nechce a ani je nemáme. Je poloprázdno a v autobusu jsou skoro samí Češi. V 8:35 vyjíždíme z Burgasu, jede se stejnou trasou přes Plovdiv. Pouští nám tu příšernou bulharskou hudbu, reproduktory se nedají vypnout :-( Ve 12:15 jsme v Plovdivu, nastupuje tu spousta Bulharů, nedá se tu nic koupit a stále máme 5 leva, kterých se chceme zbavit. V 15:45 přijíždíme na autobusové nádraží v Sofii, je tu kratičká pauza, ale nesmíme ven, takže naše leva zase neutratíme a výborné jogurtové nápoje si nekoupíme. Naštěstí kousek před hranicemi ještě zastávka je. Na pumpě toho ovšem moc nemají, takže se musíme spokojit s čokoládami a suchary Bake Rolls. Alespoň, že nám žádná leva nezbyla. V 17:15 jsme na hranicích s Jugoslávií, stále hraje ta příšerná hudba (přemýšlím, jestli je to horší, než dechovka, asi jo). Vybírají se zase se rozdávají pasy, celkem dvakrát vylézáme a procházíme kontrolou před celníky. Potřebujeme k tomu pasy a všechna zavazadla, co máme nahoře v autobusu. Začíná pršet, po těch vedrech příjmená změna. Úplatek na hranicích je pět plechovek Pepsi. Klimatizace nefunguje, bulharský standart. Alespoň, že se dá otevřít střešní okno, jinak by bylo v autobusu na chcípnutí. V 18:57 opouštíme hranice a čeká nás noční přejezd Jugoslávie. Večer na chvíli pouští nějaké šílené bulharské video, alespoň, že nehraje ta hudba.