30.7.2004

Přejezd na Ukrajinu

V 0:21 odjíždíme rychlíkem 421 Excelsior směrem na Slovensko. Až do Přerova jsme měli volné kupé, takže se dalo krásně spát. Ale v Přerově nastoupilo hodně lidí, takže jsme v 5:00 museli vstávat. Ale postupně se kupé zase vyprazdňovalo. V 7:30 jsme na Slovensku, je škaredě, prší. Na východním Slovensku jsou některé řeky pěkně rozvodněné, jak se později dozvídáme, byly o pár dní později rozsáhlé povodně. Ve 12:10 jsme v Košicích, už svítí sluníčko a je možné se projít po městě. Taky bylo třeba sehnat lístky do Mukačeva (nádraží v Užgorodu se totiž opravovalo, jak jsme se naštěstí včas dozvěděli), ale společnost Eurobus sídlí hned u vlakového nádraží a lístků bylo dost, skoro celý autobus. Chvíli před druhou jsme vyzvedli na nádraží naše spolucestující z Ostravy a šli pro lístky. Byly trošku zmatky s časem odjezdu, ale nakonec se všechno vyjasnilo a mohli jsme ve 14:30 odjet. Autobus byl skoro prázdný, na hranice jelo asi sedm cestujících, řidič a dva další maníci. Přejezd hranic proběhl kupodivu v pohodě. Museli jsme bleskurychle vyplnit imigrační kartičky (docela trvalo, než jsme se vůbec zorientovali a už jsme je měli odevzdat) a jinak jsme prakticky nečekali. Příjezd na Ukrajinu byl docela šok. Najednou okolí vypadá úplně jinak, všude je azbuka, naprosto jiná architektura. Užgorod mi přišel jako ušmudlané a nevzhledné město. Ale později se tento dojem z Ukrajiny změnil. Taky cestujících začalo přibývat, stavělo se skoro na každém rohu, kde si kdo řekl. V 18:00, resp. 19:00, protože Ukrajina je o jedno časové pásmo dál, jsme přijeli do Mukačeva. Na nádraží jsme šli pěšky, Ostraváci jeli předraženým taxíkem. Ale docela jsme se prošli, nádraží je hodně daleko od autobusáku. Udělali jsme si na vlakovém nádraží hlavní základnu a já s Richardem jsme šli vyměnit peníze a nakoupit. Jenom o chlup jsme nestihli směnárnu, takže jsme museli měnit u milicionáře, který nabídl trochu horší kurz. Pak jsme ještě dovyměňovali u taxikářů, protože milicionář tolik peněz neměl. Další zábava byla s lístky, protože jsme zatím netušili, jak to tu funguje. Naklusali jsme k pokladně, ale lístky nebyly. Zjistili jsme, že jede další vlak a tak jsme zkoušeli koupit lístky na ten další. To už byla ale paní v pokladně lehce vytočená: "Ja uže vam skazala, že ničevo nět, prichaditě v 11 godin!". A tak jsme opět čekali. V těch 11 večer už to začalo vypadat dobře, napsala si naše jména (lístky jsou na konkrétní místo a na jméno) a měli jsme přijít za dalších 40 minut. Mezitím se čekárna plnila, byla tam opravdu různorodá směs lidí a všichni v klidu čekali na nějaký vlak. Ve 23:40 jsme měli vytoužené lístky, všechny do jednoho kupé. A teď počkat do 3:25 na vlak...